Jarka o štěstí

„Hledání svého místa v životě, je hledání osaměle rostoucího stromu na skále nad řekou...“

Jak být šťastný/a

Největší štěstí jsem ve svém životě zakusila v samoté. Stačí mi ticho, klid, nepřítomnost fyzické bolesti, vlastní vjemy, vnímání, myšlenky. Taky hodně příroda - pokud je to možné. Myslím, že největší pramen štěstí jsem si našla v sobé. Je to nezávislé na vnějších okolnostech - do jisté míry a dle okolností /zatím.../ Vždycky jsem se ´´zkoušela´´ představou /pokud jsem byla šťastná a spokojená/ - jestli by mi bylomožné cítit tento stav i ve vězení malé, tmavé kobce, kdybych nemeľa nohy, ruce, nemohla vidět, slyšet, mluvit..../Dalton Trumbo ´´ Johnymu dali pušku´´...velice inspirující kniha!/ Kdybych nemohla číst, plést /ruční práce/, chodit, mluvit atd. Tedy - jak nezávislý je tento stav vnímaného štěstí. Často v životě jsem byla schopna tento stav cítit i po vyloučení vnějších stimulu a impulzu, které navozují ´´štěstí´´ ve světské existenci. Zatím to u mně není trvalý stav /světské okolnosti mně často stáhnou atd./, ale už vím, jak to je, že to je a že to je trvalý stav na pozadí mé světské a lidské existence. A to je snad to největší poznání a zkušenost, které se mi dostalo.

O Jarka

Jméno: Jarka
Pohlaví: Žena
Věk: 56, Rok narození: 1965
Vzdělání: Střední škola
Věci, co mě dělají šťastným/ou:
Zvířata | příroda | ticho

Moje životní hodnoty

loajalita /ve vztazích/, čestnost, upřimnost, opravdovost....

Co pro mě znamená štěstí v mém životě?

Štěstí je pro mně vnitřní pokoj, mír sama se sebou, cítit bázeň, vděčnost a úžas z existence a všudy přítomné geniality /Stvořitel, Buh, Vesmír.....atd./. Takhle jsem to pocítila a bylo to provázené i samovolnými slzami....žádná světská okolnost, ani jiný člověk mi takovýto stav nedokázal nikdy poskytnout. Nebylo to v situaci cílené - tento stav se mi stal spontánně, u běžného pobytu v zahradě....zkrátka bez výjimečného vnějšího impulzu, prostě jen náhlé uvědomění si vlastního bytí. Ale jsem přesvědčená, že to bylo díky určitému procesu, dlouhodbě předtím /světské okolnosti i vnitřní touha za skutečným poznáním/.

Co pro mě znamená spokojenost v mém životě?

Spokojenost - na světské rovině /lidský aspekt/ je to mít co jíst, vlastní zázemí, nepřítomnost bolesti /fyzické/. Být v míru se sebou i sama, jiná lidská bytost není k tomu nevyhnutná /např. vztah/. Nehmatatelná přítomnost je sama osobě plná.

Co mě ovlivnilo v mém postoji ke štěstí?

Myslím, že to bylo mé dětství - traumatické zážitky, pak další těžké situace až jsem si uvědomila, že nechi být v pozice obéti - pak jsem vlastní snahou /vnitřní ivnější dosáhla jisté úspěchy v životě. Sama, bez opory-to byl patrně stimul, že jsem si hledala sílu a oporu v sobě. Časté chvíle samoty a přemýšlení, vnitřní hledání. Nejvíc v mém životě figuruje samota, /nebo snad i osamělost/. Ta mi dala nejvíc.

Kdy obětuji své štěstí něčemu jinému?

No, asi ještě pořád bych ráda žila klasický partnerský vztah. Nejlíp ale nesexuální - což je komplikované. Lidskou přítomnost, cítit lidskou oporu a podporu, tu loajalitu nejen v sobě, ale i mimo sebe, z masa a kostí....ale není mi to dost dobře možné /nevím, jestli mám přehnané představy, anebo jen nedostatek vhodného protějšku.../. Spíš jsem smířená s tím, že to nebude. Nechci to za každou cenu, vnitřní naplnění mi asi zustane už jen osamotě. Ale to má pro mně velkou cenu - není to podmíněné, ani závislé. O ty vnější naplnění bych se asi musela pořád bát, že se ztratí.../např. i smrtí toho druhého atd./. Pár krát jsem to tak v životě zkusila /obětovat to své naplnění v prospěch spolužitíklasiky/, ale nikdy ne na dlouho. Nevím, už bych to asi neobětovala.

Moje denní rutina

Poslední roky /10/ pracuju z domova přes pc, takže žiju luxus být sama se sebou. Starám se o pejska /pravidelně příroda/, zahrada, domácnost - běžné věci a úkony. Mám hlad po dalším poznání - samostudium /knihy, teď už více mediální prameny přednášek a dokumentu - např. i youtube/. Hodně přemýšlení, vnímání. Nicméně - malý, nebo téměř žádný společenský kontakt /straním se/. Zkrátka běžné, malé, každodenní věci, nic velkého. Naštěstí mám zatím takové okolnosti, že potřebné věrci /např. mobilitu, praktická pomoc atd./ mi zabezpečuje manžel /žijeme ale odděleně/. Cením si to a jdem vděčná - nevím, jestli více jemu konkrétně, anebo okolnostem mého života, ke kterým jsem - jsem si jistá - přispěla i já sama. Mám zkátka podmínky ke svému vnitřnímu štěstí i díky vnějším okolnostem - člověku, atypickému partnerskému vztahu.....

Myšlenky, které mě napadají

Moje vnímání štěstí a spokojenosti v čase (%)