Jana Sieberová o umírání a moudrosti
Poučení: Nejdůležitější jsou vztahy a láska
Jana Sieberová je zdravotní sestra, spisovatelka a aktivistka hospicového hnutí, která založila Domácí hospic Duha v Hořicích a aktivně se zasazuje o pozitivní změny v péči o umírající lidi. Snaží se nejen o to, aby odcházení na onen svět bylo důstojné a podle představ umírajícího, ale také i o odtabuizování samotného tématu umírání v české společnosti.
Vzhledem k tomu, že Jana Sieberová byla mnohokrát přítomna okamžikům, kdy hospicoví pacienti bilancovali svůj život na jeho samotném sklonku, můžeme bez nadsázky říci, že ví o životě více, nežli kdokoliv jiný. Opakovaně viděla a slyšela to, co je pro lidi skutečně důležité, co je dělá šťastné, co je děsí a co se jim na konci života ukázalo jako klam a zbytečná ztráta času.
Více o Janě Sieberové se můžete dozvědět ve Wikipedii nebo v rozhovoru pro DVTV a níže na této stránce.
Krátký úryvek z rozhovoru s Janou Sieberovou: zklidnění a láska
Podcast Happyence na různých platformách
Pro většinu lidí jsou na konci života nejdůležitější osobní vztahy. Co si z toho můžeme vzít, abychom byli šťastnější a jak? Jak si máme hodnotu našich vztahů uvědomovat v běžném životě, vážit si jich a být za ně vděční? Jana Sieberová tvrdí, že je zapotřebí se zklidnit. Méně pracovat, méně sportovat, méně se namáhat a více milovat. Láska je to, co potřebujeme nejvíce.
Úryvek z rozhovoru ke stažení: Láska a zklidnění s Janou Sieberovou v mp3
Celý rozhovor s Janou Sieberovou
Rozhovor ke stažení: Celý rozhovor s Janou Sieberovou v mp3
Více o Janě Sieberové
Jana Sieberová je držitelkou mnoha ocenění a pravidelně přednáší po celé republice. K její první knize Hospic – příběh naplněné naděje napsal předmluvu sám kardinál Miroslav Vlk, který tak poukázal na důležitost této knihy. Druhou knihu Naděje na konci cesty napsala Jana Sieberová na výslovné přání kardinála Vlka a v souladu s tímto přáním kniha obsahuje i pojednání o tom, jak jej doprovázela na onen svět. Třetí kniha se jmenuje Proč máme strach ze smrti? a pojednává o umírání, o tom, že je člověk určen ke štěstí a o uvědomění na konci života. Jana Sieberová se snaží povzbudit všechny, aby se nebáli vstoupit do tajemství umírání blízkých. Zdůrazňuje, že potřebují nejen praktickou pomoc, ale i lásku a naději, aby jejich dosavadní život neztrácel smysl.
Přispějte na provoz hospicu
Provoz domácího hospice není z finančního pohledu žádná legrace. Pojišťovny péči stále neproplácejí a tak je hospic odkázaný na dárce a dobrovolníky.
Přispět na provoz Domácího hospice Duha můžete zde.
O čem byl náš rozhovor?
Při provozování hospicové péče se často zaměstnanci domácího hospice dostávají do rodiny i k duši umírajícího. Smrt se zdá být hrozná a krutá, ale můžeme se na ni připravit. V rodinném kruhu a láskyplném prostředí může být umírání stejně hlubokým a důležitým prožitkem jako narození dítěte. Zaměstnanci hospice dokáží jako průvodci provést přípravami na smrt a udělat z ní úplně něco jiného, než je osamocená smrt na nemocničním lůžku.
5:45 Na konci života lidé přemýšlí o svém životě – co bylo důležité, co je dělalo šťastné a projdou si postupně celý svůj život včetně dětství, dospívání, bolestivé momenty, křivdy, které způsobili, důležité vztahy atd. Nejvíce se řeší vztahy, které se ukazují jako to nejdůležitější.
7:50 Umírání je krásné v tom, že umírajícím je vše dovoleno. Můžete dělat cokoliv a uvědomujete si, jak je každá chvíle cenná. Je to ideální čas na odpuštění a vděčnost.
19:30 Každý člověk na konci života chce po sobě nechat nějaké dobro. Dobro a smysluplná práce nám dělá dobře a je důležitá pro šťastný život.
Víra
28:20 Jana Sieberová je věřící a povídali jsme si o tom, jaký význam má víra ať už jakákoli při umírání. Pro člověka (ať už umírajícího nebo pozůstalého) je důležitá především naděje.
34:00 Jak všechny poznatky použít v běžném životě abychom měli šťastnější život?
Důležité je především se zklidnit, udělat si čas a pozorovat přírodu v jejích cyklech. V tichu a samotě k nám přichází vnitřní síla. Průvodci nám také mohou velice pomoci. Vhodného průvodce si může najít každý, jen je potřeba chtít a dobře se dívat.
Štěstí a utrpení
41:00 Štěstí a utrpení jde v ruku v ruce. Je to jako z bouřkovými mraky. Někdy bouřka trvá dlouho, ale pak sešle životadárnou vláhu. Utrpení z nás dělá lepší lidi. Díky utrpení dokážeme být vděční za běžné věcí a života.
Štěstí
42:10 Podle Jany Sieberové je štěstí Mít rád/a – vztahy, které žijeme, které přinášejí štěstí, bolest i pláč.
Vzkaz na závěr:
„Méně pracujme, méně sportujme, méně se namáhejme a hodně milujme, protože to potřebujeme. LÁSKU, LÁSKU, LÁSKU…“
Vzhledem k tomu, že Jana Sieberová byla mnohokrát přítomna okamžikům, kdy hospicoví pacienti bilancovali svůj život na jeho samotném sklonku, můžeme bez nadsázky říci, že ví o životě více, nežli kdokoliv jiný. Opakovaně viděla a slyšela to, co je pro lidi skutečně důležité, co je dělá šťastné, co je děsí a co se jim na konci života ukázalo jako klam a zbytečná ztráta času.